Home

Národní zdravotní registry

Historie

Do roku 2002 byla individuální hlášení zařazena do Programu statistických zjišťování Ministerstva zdravotnictví, který je součástí Programu statistických zjišťování vyhlašovaného Českým statistickým úřadem.

V roce 2002 zřídilo Ministerstvo zdravotnictví ČR Národní zdravotní registry na základě zmocnění v zákoně č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v platném znění. U vyhlášených registrů byly uveřejněny informace o účelu a jejich zdůvodnění, o výkonných orgánech registru a jejich kompetenci a o Radě registru. V roce 2004 vstoupila v platnost novela tohoto zákona, která konkrétně uvedla třináct Národních zdravotních registrů a vymezila osobní a další údaje, které lze bez souhlasu subjektu údajů v registrech zpracovávat. V roce 2006 byl další novelou zákona rozšířen počet registrů o Národní registr asistované reprodukce. 

1. dubna 2012 vstoupil v platnost zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), který nahradil dosud platný zákon č. 20/1966 Sb. a z hlediska Národních zdravotních registrů kodifikoval stav, který již existoval a upřesnil podmínky jejich provozování. Oproti zákonu č. 20/1966 Sb., bylo v novém zákonu uvedeno deset Národních zdravotních registrů. V zákonu č. 372/2011 Sb. byly některé registry zrušeny, některé sloučeny a jiné nově zavedeny. Nově byl zaveden Národní registr úrazů, Národní registr osob trvale vyloučených z dárcovství krve a Národní registr pitev a toxikologických vyšetření prováděných na oddělení soudního lékařství. S účinností od 1.7. 2016 dochází ke změně , resp, novelizaci zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), a to zákonem č. 147/2016 Sb. 

Národní zdravotní registry vznikly převážně z iniciativy odborných lékařských společností, které stanovily odbornou náplň. O každý národní zdravotní registr se stará určená státní instituce, tzv. správce registru, který garantuje metodickou a obsahovou jednotu registru a jeho účel. Poradním orgánem správce registru je Rada registru složená z reprezentantů navržených příslušnou odbornou lékařskou společností, zástupců MZ, pracovníků správce a případného zpracovatele. Příslušná odborná lékařská společnost je odborným garantem registru. Řada registrů má již dlouholetou tradici např. onkologický registr vznikl již v roce 1976 a registr hospitalizovaných v roce 1960.

Současný stav

S účinností od 1.7. 2016 dochází k novelizaci zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), a to zákonem č. 147/2016 Sb.  Novela rozšířila seznam národních zdravotních registrů uvedených v příloze zákona o Národní diabetologický registr a Národní registr intenzivní péče.

Přehled Národních zdravotních registrů dle novely zákona č. 372/2011 Sb. zákonem č. 147/2016 Sb.:

  • Národní onkologický registr 
  • Národní registr hospitalizovaných 
  • Národní registr reprodukčního zdraví 
  • Národní registr kardiovaskulárních operací a intervencí 
  • Národní registr kloubních náhrad 
  • Národní registr nemocí z povolání 
  • Národní registr léčby uživatelů drog
  • Národní registr úrazů 
  • Národní registr osob trvale vyloučených z dárcovství krve 
  • Národní registr pitev a toxikologických vyšetření prováděných na oddělení soudního lékařství 
  • Národní diabetologický registr (nový registr)
  • Národní registr intenzivní péče (nový registr)

Vymezení rozsahu informací předávaných poskytovateli zdravotních služeb do Národních zdravotních registrů bude přesně stanoveno v datovém standardu Ministerstva zdravotnictví a závazných metodických pokynech k Národnímu zdravotnickému informačnímu systému.

Základní informace o registrech

Účelem registrů je sledovat vývoj, příčiny a důsledky nejenom závažných onemocnění, a to včetně důsledků ekonomických, a jejich dopady do sociální sféry a ekonomiky sociálního systému, evidence a sledování pacientů, včetně zemřelých, s vybranými společensky závažnými nemocemi,sledování výskytu, vývoje, příčin a důsledků těchto nemocí a návaznosti další péče, a evidence a sledování pacientů s úrazy, a dále statistická a vědecká zpracování dat registrů zaměřená zejména na analýzy zdravotního stavu obyvatel a kvalitu a využívání zdravotní péče s cílem zlepšovat zdraví populace.

Význam zdravotních registrů mimo jiné také spočívá v jejich možnosti monitorovat současné trendy v kvalitě poskytování zdravotní péče v celé ČR v porovnání s ostatními evropskými státy. Informace z registrů slouží pro databáze zdravotnických ukazatelů Eurostatu, Světové zdravotnické organizace (WHO), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a pro další mezinárodní srovnání.

Záznamy v registrech neobsahují jméno, příjmení, adresu subjektu údajů (pacienta) a ani žádné detailní osobní charakteristiky.

Přístup k datům a jejich ochrana

Individuální údaje z registrů nejsou veřejně přístupné. Údaje z registrů jsou poskytovány pouze v agregované podobě (např. za územní celky, za druhy zdravotnických zařízení, za skupiny diagnóz, za jednotlivé diagnózy). Pouze pro vědecké a výzkumné účely lze poskytnout neagregované anonymizované osobní údaje. Vyjma případů, kdy data registru jsou přímo využívána při poskytování zdravotní péče není důležitá identifikace osoby jako takové, ale to, zda nahlášené případy v registrech patří ke stejné osobě nebo k různým osobám. Bez identifikátoru osoby nelze zdrojová data do registru kontrolovatelně pořizovat, odstraňovat duplicitní hlášení, doplňovat časově i prostorově, čistit registr o zemřelé osoby a mít tak přesnější statistiky.

Ochrana dat ve zdravotních registrech je na vysoké úrovni. Přístup k individuálním údajům mají pouze pověření pracovníci správce a zpracovatele registrů a poskytovatelé zdravotních služeb. Mezi oprávněné osoby obecně nepatří úředníci státní správy, ti mají přístup pouze k agregovaným údajům a v žádném případě nemají přístup k individuálním osobním údajům. Většinu oprávněných pracovníků představují zdravotničtí pracovníci, kteří vkládají data do příslušného registru a ti vidí pouze „svoje vkládaná data“. Počet dalších oprávněných pracovníků, kteří mají přístup ke všem datům určitého registru je striktně omezen na jednotlivce. Správce registru určuje přístupová práva oprávněných uživatelů, zabezpečuje provoz sítě pro sběr dat, zajišťuje informační technologie (HW, SW, komunikace), autentizaci, autorizaci a ochranu dat a jmenuje také správce databáze, tj. oprávněného pracovníka, který má přístup k datům registru a zodpovídá za jejich zpracování. Pouze správci databáze jsou přidělena jednoznačná a jedinečná přístupová práva k těmto datům a má plnou zodpovědnost za jejich ochranu.

Při zpracování osobních údajů v registrech, jejich ochraně a poskytování, správce registru a případně zpracovatel důsledně dodržuje zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů. Bezpečnost a ochrana údajů je stejné povahy jako v bankovním systému. Po uplynutí zákonem pevně stanovené lhůty dochází u jednotlivých registrů k anonymizaci údajů jednosměrným šifrovacím algoritmem.

Informace o registrech v zahraničí

Řada evropských zemí provozuje větší počet zdravotních registrů s identifikačním číslem osoby (PIN). Jde především o severské země, kde je dlouhodobá tradice i zkušenosti s vedením obdobných registrů jako v ČR a mnoha dalších. Existují materiály na úrovni EU, které doporučují použití PIN jako základní předpoklad potřebné funkčnosti a kvality dat ve zdravotních registrech a informačních systémech, pochopitelně s přijetím potřebných prvků ochrany dat a soukromí pacientů. Na úrovni EU je požadována mnohem větší harmonizace v této oblasti, aby výklad směrnice o ochraně osobních údajů byl jednotný.