Zdravotnická zařízení České republiky v roce 1998

Rezort zdravotnictví

Restrukturalizace sítě zdravotnických zařízení České republiky se v posledních třech letech téměř zastavila, počet samostatných právních subjektů a v nich začleněných zdravotnických zařízení se již výrazněji nemění.

Ke konci roku 1998 v České republice provozovalo činnost 23 365 samostatných právních subjektů a v nich 24 512 začleněných zdravotnických zařízení. Z celkového počtu 682 státních zdravotnických zařízení bylo 145 přímo řízeno MZ, 537 bylo spravováno Okresním úřadem. Z 23 830 nestátních zdravotnických zařízení bylo 261 spravováno Městským či Obecním úřadem, 23 569 zařízení bylo privátních (spravováno fyzickou osobou, církví či jinou právnickou osobou). Ve srovnání s rokem 1997 přibylo v rezortu celkem 305 zařízení, převážně samostatných ordinací.

Ke konci roku 1998 pracovalo v těchto zařízeních rezortu celkem 36 685,59 lékařů (přepočtený počet), nárůst proti roku 1997 je minimální (+10,67 úvazku). Jen 38,5 % z nich bylo zaměstnáno ve státním sektoru (14 119,66), 5,4 % v nestátních zařízeních spravovaných městem nebo obcí (1 983,26). Ostatní lékaři (20 582,67, tj. 56,1 %) pracovali v privátních zařízeních , převážně samostatných ordinacích.

Úhrnný úvazek středních zdravotnických pracovníků v rezortu činil koncem roku 104 138,78 (přepočtený počet), z toho ve státních zařízeních pracovalo 55,3 % (57 627,72). V nestátních zařízeních spravovaných městem nebo obcí bylo zaměstnáno 7,9 % SZP (8 267,75). Ve srovnání s rokem 1997 došlo k mírnému přesunu odborného zdravotnického personálu ve prospěch soukromého sektoru.

V ambulantní péči (poskytované pacientům v ambulantních částech lůžkových zařízení a v samostatných ambulantních zařízeních) pracovalo 72 % všech lékařů rezortu (26 424,87) a 48,5 % středních zdravotnických pracovníků (50 460,48). Jen 23 % ambulantní péče (měřeno úvazkem lékařů) zajišťují státní zařízení, 3,4 % pak zařízení nestátní spravovaná městem či obcí. Relace počtu SZP na 1 úvazek ambulantního lékaře se mírně, ale trvale snižuje (v roce 1998 činila 1,91, v roce 1997 byla 1,94, v roce 1996 byla 1,97). Řada ambulantních lékařů (zejména praktických lékařů pro dospělé) nevykazuje ve své ordinaci úvazek sestry a argumentují spoluprací s manželkou, tím, že sestru zaměstnávají na smlouvu s jiným zdravotnickým zařízením, nebo že sestru nepotřebují. Za nepřiznaným úvazkem SZP se může skrývat zaměstnávaná osoba bez řádné smlouvy či na vlastní IČO. Na 10 000 obyvatel České republiky připadalo v průměru 25,7 úvazku ambulantního lékaře (v roce 1997 25,1 a v roce 1996 24,7). Výraznější nárůst úvazků zaznamenávají každoročně jen lékaři specialisté, úvazky praktických lékařů zůstávají bez výraznějších změn. Nejvýrazněji za poslední tři roky vzrostly úvazky ambulantních lékařů v oborech interních a chirurgických. Jen 25,9 % ambulantních lékařů (měřeno úvazkem) pracovalo v ambulantních částech nemocnic, 0,4 % v ambulantních částech odborných léčebných ústavů. Zbývajících 73,7 % lékařů pracovalo v samostatných ambulantních zařízeních, převážně samostatných privátních ordinacích.

Praktických lékařů pro dospělé bylo ke konci roku registrováno v rezortu celkem 4 790,19 (přepočtený počet), na 1 úvazek lékaře připadalo v průměru 1 780 obyvatel starších 14-ti let. Ve státním sektoru pracovalo již jen 2,8 % lékařů.

Praktických lékařů pro děti a dorost bylo koncem roku registrováno celkem 2 202,21, na 1 úvazek lékaře připadalo v průměru 1 170 osob ve věku 0 - 19 let. Ve státním sektoru pracovalo již jen 1,7 % lékařů.

Praktických lékařů stomatologů pracovalo v rezortu koncem roku celkem 5 827,29, na 1 lékaře připadalo v průměru 1 770 osob. Ve státním sektoru pracovalo již jen 0,9 % lékařů.

Praktických lékařů gynekologů pracovalo v  rezortu koncem roku celkem 1 082,61, na 1 gynekologa připadalo v průměru 4 890 žen. Jen 2,7 % lékařů bylo vázáno úvazkem na státní zařízení.

V lůžkové péči (včetně lázeňské) pracovalo koncem sledovaného roku 24,7 % všech lékařů (9 076,90) a 42,0 % všech středních zdravotnických pracovníků (43 714,76) rezortu. Na 1 úvazek lékaře připadalo v průměru 4,8 úvazku SZP. Tato relace se v posledních letech zlepšuje v důsledku rychlejšího poklesu úvazků lékařů než úvazků SZP vázaných na lůžkovou péči (proti roku 1997 klesl počet lékařů o 4,2 %, počet SZP jen o 0,6 %). Téměř 80 % lékařů a SZP pracovalo ve státních lůžkových zařízeních, dalších 10 % pak v zařízeních nestátních, spravovaných městem či obcí. V privátních lůžkových zařízeních pracovalo jen necelých 11 % lékařů a SZP. V posledních třech letech nedoznala privatizace lůžkových zařízení výraznějších změn.

Síť zařízení ústavní péče tvořilo v České republice k 31.12. 1998 celkem 216 nemocnic s 69 450 lůžky (proti roku 1997 pokles o 1 007 lůžek), 162 odborných léčebných ústavů (včetně ozdravoven) s 21 780 lůžky (proti roku 1997 pokles o 745 lůžek ; jde převážně o léčebny pro dlouhodobě nemocné, jejichž lůžka přešla zpět pod nemocnice jako oddělení ošetřovatelské a následné péče) a 56 lázeňských léčeben s 20 157 lůžky (vzrůst o 424 lůžek). Na 10 000 obyvatel České republiky připadalo v průměru 67,5 lůžek nemocničních, 21,1 lůžek v odborných léčebných ústavech a 19,6 lůžek lázeňských. V úhrnu připadalo na 10 000 obyvatel 108,3 lůžka (v roce 1997 činila tato relace 110,9 lůžka).

Ve zvláštních zdravotnických zařízeních (kojenecké ústavy, dětské domovy, centra a stacionáře pro děti a dospělé, jesle, záchytné stanice, dopravní a záchranná služba) pracovalo koncem roku 420,85 lékařů a 3 391,47 SZP, proti roku 1997 nezaznamenala tato zařízení výraznější personální změny. Počet míst v těchto zařízeních klesl v průběhu roku 1998 o 828 na 6 648 (převážně v jeslích).

Z celkem 1 564 lékáren (bez 177 lékárenských pracovišť na detašovaných pracovištích) bylo 1 484 privátních. Na 1 lékárnu (včetně detašovaných pracovišť) připadalo v průměru 6 000 obyvatel.

Hygienická služba byla v roce 1998 zabezpečována celkem 693,07 lékaři a 2 225,61 SZP (vždy přepočtený počet). Personální zabezpečení hygienických zařízení nedoznalo proti roku 1997 výraznějších změn.

Ostatní rezorty (doprava, spravedlnost, vnitro, obrana)

Mimo rezort zdravotnictví existovalo celkem 155 zdravotnických zařízení začleněných do 19 samostatných právních subjektů. V těchto zařízeních pracovalo ke konci roku 1998 celkem 1 124,98 lékařů a 2 741,50 středních zdravotnických pracovníků (přepočtený počet). Mimorezortní ústavní zařízení disponovala celkem 3 305 lůžky, z nich 60,2 % (1 989) náleželo 9-ti nemocnicím, 6,4 % (213) 3 odborným léčebným ústavům a zbývajících 33,4 % (1 103) 10-ti lázeňským zařízením.

V ambulantní péči mimo rezort zdravotnictví pracovalo 68,6 % všech lékařů (771,53) a 55,2 % všech SZP (1 512,39). Na 1 úvazek ambulantního lékaře připadalo v průměru 1,96 úvazku SZP (včetně společných vyšetřovacích a léčebných složek). Jen 33,6 % ambulantní péče (měřeno úvazky lékařů) bylo zabezpečováno v ambulantních částech nemocnic, 63,0 % v samostatných ambulantních zařízeních a jen 3,4 % v  odborných léčebných ústavech včetně lázní. 60 % všech ambulantních lékařů představují praktičtí lékaři.

V lůžkové péči pracovalo 27,7 % všech lékařů (311,09) a 41,7 % všech SZP (1 142,73). Na 1 úvazek lékaře připadalo v  průměru 3,7 SZP. Nejvýrazněji je v mimorezortních lůžkových zařízeních zastoupen obor interní (25 %) a chirurgický (včetně podoborů 22 %).

Hygienická služba byla mimo rezort zdravotnictví zabezpečována celkem 32,77 úvazky lékařů a 58,93 úvazky SZP. Proti roku 1997 došlo k poklesu zejména u lékařů (o 25 %).

Vypracovala: Mgr. Jana Tvrdá