Sebevraždy v České republice v roce 1998

Údaje v těchto informacích vycházejí ze dvou statistik o sebevraždách. Jednak ze základní statistiky příčin smrti Českého statistického úřadu (ČSÚ), kde je prvotním dokladem “List o prohlídce mrtvého” a kde ohledávající lékař označil jako příčinu smrti sebevraždu. Dále pak z doplňující statistiky, kterou zpracovává Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky (ÚZIS ČR) z hlášení “Statistické hlášení příčin a okolností dokonané sebevraždy”, kde jsou zjšťovány další údaje, které nejsou na “Hlášení o úmrtí”. Povinnost vyplnit i toto hlášení má ohledávající lékař, který ne vždy vyplní oba tiskopisy, zejména tam, kde úmrtí nenastalo okamžitě, a tak jsou počty uváděné ÚZIS ČR nižší než počty sebevražd publikované ČSÚ. Pro popis okolností sebevražd se však zdá tento soubor dostačující.

Podle evidence ČSÚ se celkový počet zemřelých na úmyslné sebepoškození snížil z 1 666 v roce 1997 na 1 613 v roce 1998, t.j. o 53 zemřelých. U mužů se počet zemřelých snížil z 1 311 v roce 1997 o 43 případů na 1 268, u žen z 355 o 10 na 345 případů v roce 1998.

Podle údajů ÚZIS ČR se celkový počet dokonaných sebevražd snížil proti roku 1997 z 1 497 o 25 případů na 1 472 případů v roce 1998.

Podíl žen na celkovém počtu sebevražd se přes řadu meziročních výkyvů od roku 1964 snižuje. Tento podíl v roce 1998 (21,38 %) byl po roce 1997 (21,31 %) druhým nejnižším podílem. Vztah mezi počtem sebevražd mužů a žen lze vyjádřit i počtem sebevražd mužů na jednu sebevraždu žen. Poměr se pohyboval v rozmezí od 2,20 v roce 1964 do 3,68 v roce 1998.

Počet sebevražd na 100 000 obyvatel s rostoucím věkem vzrůstá. V roce 1998 byla incidence sebevražd za Českou republiku 14,30 případů na 100 000 obyvatel. Ve věkové skupině 20-24 let to bylo 10,32 případů, ve skupině 60-64 let 16,07 případů. V nejstarší věkové skupně 85 a více let dosahuje sebevražednost více jak dvojnásobku věkové skupiny 60-64 let, a to 35,73 případů na 100 000 obyvatel.

Nejčastějším způsobem provedení sebevraždy je dlouhodobě u obou pohlaví oběšení. V roce 1998 to bylo 870 případů, t.j. 59,1 %. Dále pak následuje sebevražda střelnou zbraní 147 případů (10,0 %) a skok s výše 143 případů (9,7 %).

Při porovnání s předchozím rokem se snížil počet sebevražd u osob se základním vzděláním a naopak vzrostl u osob se středním a vysokoškolským vzděláním. Podle postavení v zaměstnání byly nejvíce zastoupeny případy sebevražd u osob bez pracovního zařazení, v roce 1998 to bylo 948 případů, t.j. 63,4 %. Dále to byli řemeslníci a kvalifikovaní dělníci (rok 1998=13,0 %). U osob bez pracovního zařazení se počet sebevražd zvýšil u žáků ze 4 na 8 případů a u studentů z 30 na 48 případů v roce 1998. U invalidních důchodců se počet sebevražd snížil o 26 na 119 případů a u starobních důchodců o 36 na 410 případů v roce 1998. Domov je dlouhodobě nejčastějším místem činu sebevraždy.

Podle motivu trvale převládají zdravotní problémy včetně tělesných vad (154), duševní onemocnění (128) a rodinné konflikty (109). Podle rodinného stavu se počet sebevražd za obě pohlaví zvýšil u svobodných a ovdovělých, naopak se snížil u ženatých (vdaných) a rozvedených.

Nejvyšší počet sebevražd na 100 000 obyvatel byl v regionu západní Čechy - 17,84 případů (u mužů 28,35, u žen 7,76), dále následuje region severní Morava -16,78 případů. Nejnižší byl v regionu střední Čechy - 8,31 případů (u mužů 12,21, u žen 4,59). Porovnání počtu sebevražd na 100 000 obyvatel v jednotlivých regionech v roce 1998 s rokem předchozím ukazuje následující tabulka:

V loňském roce byl nejvyšší počet sebevražd v květnu, kritickým dnem týdne bylo pondělí a doba mezi 22 a 7 hodinou ranní. V průměru zemřely na sebevraždu denně 4 osoby.

Zpracovala: Milena Asterová