Sebevraždy v roce 1997

Údaje v těchto informacích vycházejí ze dvou statistik o sebevraždách. Jednak ze základní statistiky příčin smrti Českého statistického úřadu (ČSÚ), který údaje získává z “Hlášení o úmrtí”, kde je ohledávajícím lékařem jako příčina smrti označena sebevražda. Dále pak z doplňující statistiky, kterou zpracovává Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky (ÚZIS ČR) z hlášení “Statistické hlášení příčin a okolností dokonané sebevraždy, kde jsou zjišťovány další údaje, které nejsou na “Hlášení o úmrtí”. Povinnost vyplnit toto hlášení má ohledávající lékař. Počty sebevražd publikované ČSÚ jsou vyšší než počty uváděné ve zdravotnické statistice.

Podle evidence ČSÚ se celkový počet sebevražd zvýšil z 1 568 v roce 1996 na 1 666 v roce 1997 (muži 1 311, ženy 355). Přesto je tento počet sebevražd druhým nejnižším (po roce 1996) od roku 1964.

S postupujícím věkem počet sebevražd vzrůstá, a to zhruba do 50-54 let věku. U jednotlivých pohlaví je však vývoj odlišný. Zatímco u mužů jsou maximální počty ve věku 45-49 roků, u žen je úsek nejvyšších počtů ve věku 70-74 roků.

Dominujícím způsobem provedení sebevraždy je dlouhodobě u obou pohlaví oběšení. Tento způsob provedení se na celkovém počtu sebevražd v roce 1997 podílel 63,13 %. Na druhé místo s nejčastějším způsobem provedení sebevraždy v úhrnu za obě pohlaví se zařadil v roce 1997 se stejným počtem sebevražd (132) skok s výše a sebevražda střelnou zbraní - podíl činil 8,87 %.

Podle motivu trvale převládají zdravotní problémy včetně tělesných vad (159), duševní onemocnění (144) a rodinné konflikty (125). Největší zastoupení rodinných a sexuálních motivů je u sebevražd řemeslníků a kvalifikovaných dělníků (30). Největším podílem zdravotních potíží včetně duševních poruch je poznamenána motivace sebevražd u osob bez pracovního zařazení (238).

Při porovnání s předchozím rokem se snížil počet sebevražd u osob se základním a vysokoškolským vzděláním, naopak vzrostl u osob se středním vzděláním. U osob bez pracovního zařazení se počet sebevražd zvýšil u invalidních důchodců (o 45 na 145) a také u nezaměstnaných (o 30 na 154), naopak se snížil počet sebevražd u studentů o 16 na 30 v roce 1997. Nejčastějším místem činu sebevraždy byl i nadále domov, dále “jiná určená místa” a “ulice a silnice”.

V třídění podle psychiatrické diagnózy se u obou pohlaví oproti roku 1996 zvýšil podíl osob bez psychické alterace (z 8,9 % na 14,4 %) a u mužů podíl poruch vyvolaných alkoholem (z 2,7 % na 3,5 %). Podle rodinného stavu se počet sebevražd u obou pohlaví zvýšil u ženatých (vdaných) a rozvedených, naopak se snížil u svobodných a ovdovělých.

Nejvyšší počet sebevražd na 100 000 obyvatel byl v regionu severní Morava - 17,57 případů (u mužů 27,87, u žen 7,74), nejnižší v regionu střední Čechy - 10,31 případů (u mužů 16,87, u žen 4,06).

Z vysokého počtu sebevražd bezprostředně po skončení 2. světové války jejich počet klesal až do roku 1951 (1 940). V následujících dvou desetiletích docházelo k nárůstu až k maximálnímu počtu sebevražd v roce 1970 (2 824). Pak následuje období dlouhodobého poklesu až k minimu v roce 1996 (1 568).

Zpracovala: Milena Asterová