V. kapitolaPORUCHY DUŠEVNÍ A PORUCHY CHOVÁNÍ (F00–F99)
A V DOSPÍVÁNÍ (F90–F98)
nedostatečnou vytrvalostí v činnostech‚ vyžadujících poznávací schopnosti‚ a tendencí
přebíhat od jedné činnosti ke druhé‚ aniž by byla jedna dokončena‚ spolu s dezorganizovanou‚
špatně regulovanou a nadměrnou aktivitou. Současně může být přítomna řada dalších
abnormalit. Hyperkinetické děti jsou často neukázněné a impulzivní‚ náchylné k úrazům
a dostávají se snadno do konfliktů s disciplínou pro bezmyšlenkovité porušování pravidel
spíše‚ než by úmyslně vzdorovaly. Jejich vztah k dospělým je často sociálně dezinhibován
pro nedostatek normální opatrnosti a odstupu. Mezi ostatními dětmi nejsou příliš populární
a mohou se stát izolovanými. Poznávací schopnosti jsou běžně porušené a specifické
opoždění v motorickém a jazykovém vývoji je disproporciálně časté. Sekundárními
komplikacemi jsou disociální chování a nízké sebehodnocení.
nebo vzdorovitým chováním. Takové chování by mělo výrazně překročit sociální chování
odpovídající danému věku‚ mělo by být proto mnohem závažnější než běžné dětské zlobení
nebo rebelantství dospívajících a mělo by mít trvalejší ráz (šest měsíců nebo déle). Tento
druh poruch chování však může být projevem i jiné psychiatrické poruchy a v takovém
případě má být preferována příslušná diagnóza. Chováním‚ na němž je diagnóza založena‚ je
na příklad nadměrné praní se nebo týrání‚ krutost k lidem nebo ke zvířatům‚ závažné
destrukce majetku‚ zakládání požárů‚ krádeže‚ opakované lži‚ záškoláctví a útěky z domova‚
neobvykle časté a silné výbuchy vzteku a nekázeň. Pro diagnózu postačuje jedno z těchto
typů chování pokud je výrazné‚ nestačí však ojedinělý disociální čin.
soustředěno úplně nebo téměř úplně na domov a na meziosobní styky se členy nukleární
rodiny nebo s dalšími členy domácnosti. Tato porucha vyžaduje splnění všech kritérií F91.–;
dokonce ani závažně narušený vztah mezi dítětem a rodičem nepostačuje sám o sobě ke
stanovení této diagnózy.
(splňujícího všechna kritéria pro F91.– a nikoliv pouze opoziční‚ vzdorovité nebo rozvratnické
chování) s výrazným pervazivním narušením vztahu jedince k ostatním dětem.
kritéria pro F91.– a neobsahující pouze opoziční‚ vzdorovité‚ rozvratnické chování)‚ vyskytující
se u jedinců‚ kteří jsou celkem dobře integrovaní do skupiny stejně starých.
výrazně vzdorovitým‚ neposlušným a rozkladným chováním‚ která však neobsahuje
delikventní činy ani extrémnější agresivní nebo disociální chování. Diagnóza vyžaduje‚ aby
byla splněna všechna kritéria pro F91.–‚ ani velké darebáctví a zlobení samo o sobě pro
diagnózu nedostačuje. Této položky je třeba použít s opatrností zvláště u starších dětí‚
protože klinicky signifikantní poruchy chování jsou většinou spojeny s disociálním nebo
agresivním chováním‚ které přesahují hranice pouhé opozice‚ vzdoru a rozvratnictví.
chování se zřetelně výraznými příznaky deprese‚ úzkosti nebo jiných poruch emocí. Musí být
splněna jak kritéria pro poruchy chování v dětství (F91.–)‚ tak pro emoční poruchy v dětství
(F93.–)‚ nebo diagnóza neurózy typu dospělých (F40–F48) nebo poruchy nálad (F30–F39).
prokázanou symptomy‚ jako je nadměrný smutek‚ nedostatek zájmu a radosti z běžné činnosti‚
pocity viny a beznaděje. Může být přítomna též porucha spánku a chuti k jídlu.
symptomy‚ jako je anxieta obsese nebo kompulze‚ depersonalizace nebo derealizace‚ fobie
nebo hypochondrie.
poruchu. Klíčovým diagnostickým rysem pro definování rozdílu mezi emočními poruchami
a začátkem specifickým pro dětství (F93.–) a neurotickými poruchami (F40–F48) je
přiměřenost vývoje.
ložisko úzkosti a když tato úzkost se prvně objevuje v časném dětství. Je nutno ji odlišit od
běžné separační úzkosti tím‚ že její závažnost je statisticky neobvyklá (včetně přetrvávání nad
hranici obvyklého věkového období) a že je sdružena se zřetelným narušením sociálního
fungování.
a objevují se (v určité míře) u většiny dětí‚ ale jsou abnormální stupněm. Strachy‚ které se
objevují v dětství‚ ale nejsou součástí normálního psychosociálního vývoje (např. agorafobie)‚
by měly být kódovány příslušnou položkou z oddílu F40–F48.
v nových cizích nebo sociálně ohrožujících situacích. Tato položka by se měla použít pouze
v tom případě‚ že tyto strachy vznikají v útlém věku a jsou neobvyklé jak pro svou tíži‚ tak pro
doprovodné sociální selhání.
bezprostředně po narození mladšího sourozence. Jako porucha by však měla být
diagnostikována až tehdy‚ kdy stupeň nebo trvání této poruchy jsou jak statisticky neobvyklé‚
tak sdružené se sociální poruchou.
a které začínají během vývojového období. Tyto poruchy však nejsou charakterizovány
zřejmou konstitučně sníženou nebo nedostatečnou sociální kapacitou‚ která by pronikala
všemi oblastmi těchto funkcí‚ jak je tomu u pervazivních vývojových poruch. V mnoha
případech zřejmě hrají klíčovou roli vážné poruchy a nedostatky zevního prostředí.
a dítě demonstruje‚ že za určitých situací je schopno mluvit‚ ale za jiných definovatelných
situací mluvit přestane. Tato porucha je obvykle sdružena s určitými rysy osobnosti‚ jako je
sociální úzkost a odtažitost‚ citlivost nebo odpor.
v dětském vzorci sociálních vztahů‚ které jsou sdruženy s emočními poruchami a které jsou
reaktivní na změny zevního prostředí (např. bázlivost a nespavost‚ špatná sociální interakce
se stejně starými‚ agrese k sobě a druhým‚ trápení‚ v některých případech nedostatečný
vzrůst). Tento syndrom se pravděpodobně vyskytuje jako výsledek výrazného nezájmu
rodičů‚ zneužívání dítěte nebo špatného zacházení s ním.
dítěte‚ které má za následek psychosociální problémy (Z61.4–Z61.6)
přetrvávat i přes zřetelné změny v okolním prostředí. Jako příklady je možno uvést difuzní
neselektivně zaměřenou náklonnost chování‚ vyžadující trvalou pozornost a nediferencovaně
přátelské chování‚ špatně modulované vztahy mezi dětmi své věkové skupiny‚ které závisejí
na okolnostech a mohou být sdruženy s poruchami emocí nebo chování.
nerytmický motorický pohyb (obyčejně postihující ohraničené svalové skupiny)‚ nebo zvukový
projev‚ který náhle začne a nemá zřejmý smysl. Tik je vůlí neovlivnitelný‚ ale obyčejně může
být potlačen po určitou dobu a znovu se objevit při stresu a vymizí ve spánku. Obvyklé
motorické tiky jsou mrkání‚ pokyvování hlavou‚ trhání rameny a obličejové grimasy. Obvyklé
jednoduché zvukové tiky jsou pokašlávání‚ popotahování nosem‚ syčení a smrkání. Obvyklé
komplexní tiky jsou oplácávání sám sebe‚ skákání nebo hopsání. Obvyklé komplexní hlasové
tiky jsou opakování určitých slov někdy sociálně nepřijatelných (často obscénních
– koprolalie) a opakování vlastních zvuků nebo slov (palilalie).
pomrkávání‚ obličejová grimasa nebo trhání hlavou.
(ale ne obojí)‚ mohou být jednoduché nebo mnohočetné (obvykle mnohočetné).
hlasových‚ které se však nemusí objevit současně. Tato nemoc se zhoršuje v dospívání a má
tendenci přetrvávat do dospělosti. Hlasové tiky jsou často vícečetné‚ jako explozivní
opakovaná vokalizace‚ plivání‚ chrochtání a mohou být také používána obscénní slova a fráze.
Někdy je přidružena echopraktická gestikulace obscénní povahy (kopropraxie).
ohledech liší. Některé z nich jsou dobře definovatelnými syndromy‚ ale jiné jsou toliko
souborem příznaků‚ který potřebuje přesnější určení‚ protože jsou často sdružené
s psychosociální poruchou a protože nemohou být včleněny do určitých syndromů.
mentálnímu věku postiženého. Nejde o následek nedostatečné kontroly močového měchýře
způsobené neurologickou poruchou‚ epileptickým záchvatem nebo nějakou anatomickou
abnormalitou močového ústrojí. Enuréza může trvat od narození nebo až po období získané
kontroly nad vyprazdňováním močového měchýře. Enuréza může nebo nemusí být spojena
s rozsáhlejší poruchou emocí nebo chování.
konzistence v situacích‚ které jsou v daném kulturním a sociálním prostředí k tomuto účelu
nevhodné. Tento stav může znamenat patologické pokračování normální infantilní
inkontinence‚ nebo ztrátu kontinence již po získání kontroly nad funkcí střev‚ nebo účelové
vyprazdňování na nevhodných místech i přes normální fyziologické ovládání střeva. Může se
objevit jako monosymptomatické onemocnění nebo jako součást dalšího onemocnění‚ zvláště
emoční poruchy (F93.–) nebo poruchy chování (F91.–).
dětství. Obyčejně se k nim počítá odmítání stravy nebo nadměrná vybíravost v jídle za
předpokladu dostatečné dodávky potravy kompetentní osobou pečující o dítě a za
nepřítomnosti organického onemocnění. Může nebo nemusí být přidružena ruminace (potrava
se vrací do úst bez nauzey nebo bez gastrointestinálního onemocnění).
objevit jako symptom některé rozsáhlejší duševní choroby (např. autismu)‚ nebo jako relativně
samostatné psychopatologické chování a pouze toto má být zde zařazeno. Tento příznak
bývá nejčastěji pozorován u mentálně retardovaných dětí a v tom případě by hlavní diagnóza
měla být vybrána z F70–F79.
známého psychiatrického nebo neurologického stavu. Když se tyto pohyby objevují jako
symptomy nějaké jiné poruchy‚ pak musí být použit příslušný kód této poruchy. Mezi pohyby‚
nemající charakter sebepoškozování patří: pohupování tělem‚ potřásání hlavou‚ vytrhávání
a kroucení vlasů‚ manýry prstů a plácání rukou. Stereotypní chování sebepoškozující:
opakované údery do hlavy‚ píchání do očí‚ plácání do tváří‚ kousání rtů‚ rukou a jiných částí těla.
Všechny stereotypní pohyby se nejčastěji vyskytují u mentálně retardovaných (pokud tomu
tak je‚ zaznamenáme oba kódy). Jestliže píchání do očí je u dítěte spojeno s poruchou vidění‚
zaznamenáme oba kódy: píchání do očí pod F98.4 a zrakovou poruchu pod příslušný kód
smyslové poruchy.
alternativně častým zaváháním a pauzami‚ které narušují rytmický tok řeči. Klasifikována by
měla být jako onemocnění pouze tehdy‚ když výrazně narušuje plynulost řeči.
k nesrozumitelnosti. Řeč je nerytmická s přeříkáváním‚ s rychlým‚ trhavým proudem slov‚ což
obvykle vede k chybnému vyjadřování.
a v dospívání
a v dospívání
Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů
(ICD-10 ONLINE) - Czech
International Classification of Diseases
(ICD-10 ONLINE) - English
Internationale statistische Klassifikation der Krankheiten und verwandter Gesundheitsprobleme
(ICD-10 ONLINE) - Deutsch